Obsah

Historie obce

Rovnou na obsah

 Roupov

(Ruppau, též Rúpov)


          Ves ležící 6 km jihozápadně od Přeštic, poprvé připomínaná r. 1250, kdy tu bylo zemanské sídlo. Okolí vsi bylo osídleno již ve střední době bronzové, jak to dokládají četné nálezy mohyl, např. v lese "Za díly" či v poloze "Dubí".

 

 Roupov je uváděn k r. 1250 jako sídlo Držky z Roupova. Na hradě seděli r. 1320 bratři Jaroslav, Drslav a Ota. Od poloviny 14. století jsou připomínáni předci Roupovskýeh z Roupova. K roku 1375 je vzpomínán Něpr, poté Purkart a jeho synové Jan, Purkart a Hynek. V r. 1427 se Roupovští poddali husitským vojskům a připojili se k nim, když kališníci táhli na Plzeň. Janův stejnojmenný syn zvětšil rodové panství, hrad pozdně goticky přestavěl a zemřel po roce 1493. Jan Jiří z Roupova, rada krále Ferdinanda, vymohl povýšení rodově vsi Roupov r. 1514 na městečko a roupovské zboží obohatil koupi Spáleného Poříčí. Dědictvím hrad přecházel na další majitele, z nichž Jan, řečený Nezdický, poté co odkoupil dědičné díly od svých bratru Viléma a Kryštofa Karla, hrad v letech 1595 -1598 "obnovil tak, tak že se podobal obydli knížecímu, jen kamna dle Balbína samotná 1000 tolaru stála", a posléze jej pro dluhy prohospodařil. Roku 1607 se dostal koupi do majetku Jana z Klenové a z Janovice na Žinkovech, který ho o devět let později předal svému synovi Vilémovi. Vilém byl r. 1619 pro své postoje k císaři zajat a internován. Hrad posléze obsadilo císařské vojsko pod vedením dona Martina de Huerta. Arnošt z Mansfeldu přitáhl k Roupovu a zničil městečko pod hradem.

 

V majetku pánů z Klenové hrad zůstal až do r. 1707, kdy ho František Hartman z Klenové prodal Janovi Jiřímu řískému hraběti von der Hauben, který ho vzápětí připojil k červenopoříčskému panství!o Hrad již v té době chátral a definitivně ztratil funkci rodového sídla. Po požáru městečka roku 1817 byl hrad rozebrán na stavební materiál. Jako zbytkový statek odkoupil po pozemkové reformě hrad s okolím vyslanec české republiky v Rusku. O jeho vztahu k hradu svědčí i to, že za hospodářské krize nechal nezaměstnanými vyčistit polozavalený hradní příkop. V jeho rodě zůstal hrad i po celou dobu komunistické vlády, což je v porovnáni s jinými obdobnými sídly bezesporu světlá výjimka. K r. 1920 zde bylo 99 domů, v nichž žilo 584 obyvatel, jejichž počet klesl k r. 1992 na pouhých 253.

     

    

Jádrem starého hradu, položeného na skalnatém hřebenu nade vsí, je plocha obklopující zadní nádvoří, původní podoba byla tvořena pravděpodobně pouze obvodovou hradbou s věžovým palácem na konci ostrožny, oddělené od zbytku příkopem. Tato podoba byla zcela překryta mladšími přestavbami. 

 

 

Za Něpra z Roupova hrad prodělal rozsáhlou gotickou přestavbu. Lze předpokládat, že stejně jako na typologicky velmi příbuzném hradu Krakovci, působil také na Roupově s největší pravděpodobnosti některý z architektů nebo alespoň kameníků dvorské huti. Něpr, poprvé připomínaný jako majitel Roupova r. 1375, byl v letech 1380 - 1393 hofmistrem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, kde se bezesporu dostal do styku s tvůrci přestaveb královských hradů té doby.

 


          Stavební činnost na Roupově potvrzuje také zpráva z r. 1391, kdy při kostele ve Vřeskovicích založil nové kaplanství a kaplanovi uložil, aby třikrát týdně sloužil mši také v hradní kapli na Roupově. Tehdy byla přestavba asi již ukončena, neboť o dva roky později se Něpr svého pražského úřadu vzdal a z Prahy natrvalo odešel. Obdélné, k jihozápadu mírně zúžené nádvoří obklopovala tři obytná křidla. Nad valeně sklenutým přízemím a prvním patrem byl v dochované části hradu v úrovni třetího podlaží velký sál, klenutý dvěma poli křížových kleneb, jejichž konzoly vlivem nepravidelného půdorysu nebyly v rozích. Sál osvětlovala dvě obdélná okna, prolomená na nádvorní straně. Nádvoří zřejmě obíhaly pavlače spojující jednotlivé místnosti. Při další, rovněž velice kvalitní pozdně gotické přestavbě hradu za Jana z Roupova zabezpečilo přístupovou stranu nové předhradí, jehož čelo jistily dvě bašty - polookrouhlá a polygonální. Na skále zapojené do hradby, v nejvyšším místě předhradí, vzniklá nová, okrouhlá, pravděpodobně bateriová věž o průměru 17 metrů. Horní hrad dělil od předhradí široký, ve skále tesaný, dnes jíž zasypaný příkop. Protilehlou stranu zajišťovala dovnitř otevřená lichoběžníková bašta. Přebudováno bylo i hradní jádro, kde vzniklo nové vstupní křidlo. Z průjezdu se přes předsíň vcházelo do kuchyně, jejíž obdélný prostor je zaklenut a vyústěn do vysokého osmihranného komína, unikátní stavební konstrukce, nemající v české hradní architektuře až na několik výjimek obdoby. Rovněž fortifikační detaily jsou velice propracované a svědčí o účasti školeného stavitele. 

          Nabízí se souvislosti s časově shodnou přestavbou blízkého hradu Švihova s účasti Benedikta Rejta. Hrad v této době získal charakter přepychového, ale dobře opevněného zámku, architektonické kvality si areál podržel i po renesanční přestavbě, realizované nákladem Jana Nezdického, která se projevila, jak se zdá z vyobrazení z roku 1603, především v interiérech. Ještě roku 1760 je hrad popisován jako obyvatelný, ale neudržovaný.

          Po zániku sídelní funkce byla v předpolí hradu postavena z materiálu rozbořených hradních zdi rozlehlá barokní sýpka. V roce 1817 se opuštěný hrad částečně zřítil a kámen byl vzápětí použit při obnově požárem poškozeného Merklína.

          Proti přístupové cestě na hrad stojí kaple sv. Anny. K obdélné lodi přiléhají nižší kaple s obloučkem okosenými rohy. Štít je opatřen volutovými křídly, v průčelní stěně jsou niky. Kostelík byl vystavěn nákladem Františka Hartmanna hraběte z Klenové roku 1696 v místech staré hradní kaple. V prostoru před hradem stoji ve svažitém terénu mohutná stavba třípodlažní sýpky, opatřená nízkými obdélnými okny v plochých šambránách s uchy. Nároží jsou kvádrována, plochy člení lesénový řád. Centrem Roupova, rozkládajícím se pod stejnojmenným hradem, je rozlehlá svažitá náves obdélného tvaru, lemovaná vesměs menšími usedlostmi s obytnými domy převážně ve šíitové orientaci. Západní! stranu návsi vymezuje rozlehlý, ze tří stran uzavřený vrchnostenský hospodářský dvůr. V jeho blízkosti stoji nevelká zděná kaplička s nikou, která ukrývá kamennou barokní sochu sv. Jana Nepomuckého, vytesanou v takřka životni velikosti. V horní částí návsi stoji poblíž čp. 35 pamětní kříž s hranolovým odstupňovaným dříkem s dataci do r. 1866 a monogramy WB. a W.J. V někdejších zemědělských usedlostech čp. 21, 25, 31 a 44 se dochovaly roubené špýchary. příkladem výstavby statků klasicistní produkce 19. stol. je dvůr čp. 11 se zděnou klenutou branou včele.

          V obci je obchod, pohostinství, veřejné koupaliště, značení turistických cest modrá, zelená. Hradní zříceniny jsou až na obydlené části volně přístupné.

Karel Foud, Tomáš Karel